Pokud si myslíte, že vás čeká nějaký blahobyt, když budete dělat užitečného idiota, tak vězte, že čeká. Akorát takový... ruský.

O téhle paní jsem zde už psal. Podkuřovala u prvních separatistických bojů v Doněcku v roce 2014. Na prvním kanálu ruské televize vyprávěla strašný příběh, jak Ukrajinci shromáždili obyvatele Slavjanska a před očima jim ukřižovali a upálili tříletého chlapečka.

Po jedenácti letech se s ní teď objevil rozhovor. V malé kuchyňce v bohem zapomenutém městečku o 3 000 obyvatelích (našel jsem vám turistické panorama) povyprávěla, jak se jí Velký ruský bratr za tu lež odměnil.

Galina Pošnjak ji vykládala již v ruském utečeneckém táboře. Myslela, že jí tak rychleji přidělí byt. No, přidělili. :) I to až po půl roce. Jelikož jde o chudé střední Rusko (hledejte Golynki, Smolenská oblast), místní si tam na cizáky nepotrpí.

A tak jí nadávají do chochlů, křičí na ní, ať se vrátí domů, svině banderovská, a podobně. Co víc, to samé dělají dětem. Včetně toho, že nejstaršího syna ve škole už spolužáci i kolektivně zmlátili. Muže ji odvedli na frontu, práci si nemůže najít a tak si užívá své vylhané dvojpokojové haciendy s pěti dětmi sama.

Cvaknul jsem vám ji ve videu v momentě, kdy odpovídá na otázku, zda toho všeho lituje. S tímhle výrazem ve tváři řekla "Ano". Těsně před válkou, když jsem o ní psal (odkaz v komentářích), se zmohla akorát na staré známé „každý má právo na svůj názor“.

Dodala: "Kdybych věděla, o co horší to bude zde, co to způsobí naší rodině, nikdy bych to neudělala."

No a vy to už teď víte také, sedmilháři. ;)